Srpen 2008

Super blog pro všechny Lidi...

31. srpna 2008 v 22:20 Pro všechny

Super BLOG

Jen tak jsem si surfovala a taky na blogách... a jeden jsem pro vás objevila. Zdál se mi fakt super!!! Zkuste si něco přečíst:

Konec prázdnin

29. srpna 2008 v 14:35 | M. Velflová |  Pro všechny
Zdravím všechny návštěvníky blogu a především nás všechny školou povinné.
Měsíc se sešel s měsícem a prázdniny jsou fuč. Nevím, jak vás utěšit, protože i já budu želet dnů, kdy nemusím ráno brzy vstávat a mohu spát tak dlouho, než mě sluníčko vyžene z postele... Dělat si, co se mi zachce a co mě těší.Mohu vám slíbit jediné, že mě tady budete "potkávat" i nadále a doufám, že to letos bude víc o komunikaci, víc o komentářích a vůbec.
Přeji krásné poslední prázdninové dny a šťastné vykročení do nového školního roku!!!
.
P. S. Už se na vás těším...
Vaše M. V.

Prázdninové čtení na pokračování - Nalezené nešťěstí, 7. část

18. srpna 2008 v 20:43 | Míša Š.
To bylo naposled co jsem Sebastiana viděl. Vrátil se k loďce a odjel zpět na naši pláž. Každý večer sedím na skalce vyčnívající z moře, máčím si nohy ve vodě a pozoruji západ slunce. Potom se jen na maalou chvíli zadívám do dáli, tam, kde je můj rodný ostrov a vzpomenu si na Sebastiana. Skoro nespím, jen občas ulehnu do trávy, snídám i večeřím ooce, zapomněl jsem, jak se loví ryby. Každé ráno je pro mě nadějí, že najdu svůj poklad. najdu ho a ta rajská hudba přestane hrát. Konečně budu moci ulehnout do trávy, pozorovat hvězdy a sladce spát. Každé ráno mám stejné přání, už pětadvacet let.
Konec!

Prázdninové čtení na pokračování - Nalezené nešťěstí, 6. část

11. srpna 2008 v 14:17 | Míša Š. |  Pro všechny

Prázdninové čtení na pokračování - Nalezené nešťěstí, 6. část

Zvedl jsem se a vkradl do chrámu. Nepotřeboval jsem světlo, šel jsem za hlasem. Náhle jsem ucítil studený vánek. Byl jsem zase venku před chrámem a přede mnou stál můj bratr Sebastián. Díval se přímo do mých očí a v těch svých měl krutou bolest. Ve svitu měsíce se mu na tváři zatřpytila slza. Byla jen jedna, znamenala smutek, zradu, ztrátu bratra. Sebastián pootevřel ústa a promluvil: "Zklamal jsi mě, bratře. Obelstil jsi mne a zradil. Už nikdy ti nebudu moci věřit, už nikdy nechci spatřit tvou tvář. Tak si vezmi svůj poklad, jen si ber a nechej si ho ke své potěše. Večer si s ním rozprávěj, choď s ním lovit ryby a plavat do moře. Věřil jsem, že se změníš. Věřil jsem ti Maurici. Věřil jsem ti, bratře. Ale byl jsem hlupákem, když jsem doufal v tvou přeměnu. Tak sbohem, bratře, žij tu v míru."
Pokračování 18. 8.

Nalezené neštěstí 5. část

4. srpna 2008 v 20:08 | Míša Š. |  Pro všechny

Prázdninové čtení na pokračování - Nalezené nešťěstí, 5. část

"Ach, ano, bratře. Odpusť mi to, prosím, slyším jen volání pokladu, nejsem schopen zdravého uvažování. Ale přece jsme bratři, snad mi můžeš odpustit." Sebastianovi se mě sželelo. "Dobrá, Maurici, odpustím ti tedy, ale slib mi, že už vicekrát volání pokladu neuposlechneš. Mysli na svého bratra." Objal jsem Sebastiana . Ten večer jsme jž neusnuli.
Hned, jak vyšlo slunce, vydali jsme se na cestu. Konečně jsme našli něco, co nás přivedlo na správnou stopu. Stará kamenná zeď, která byla znázorněna i na mapě. Tato polorozpadlá zídka má vést až k pokladu. Vydali jsme se podél zdi, až jsme dorazili k starému chrámu. Bylo šero a my neměli louče. Museli jsme tedy vyčkat do rána. Bratr si pečlivě schoval mapu k sobě a okamžitě usnul. Řekl jsem si, že půjdu spát také.. Ve chvíli, kdy jsem ulehl do trávy, zaslech jsem krásnou, rajskou hudbu. Byla hlasitější a sladší, než předešlou noc. Řekl jsem si, že už musíme být velmi blízko. Pohlédl jsem na bratra, který tvrdě spal. Hudba v mých uších hrála tak silně, že mě rozum opustil.
Pokračování 11. 8.