Duben 2013

Nedočkavost

9. dubna 2013 v 0:16 | M. V. |  Jen tak
Často jsem jako málá běžela od autobusu, který mě přivezl ze školy domů a těšila jsem se, jak odhodím tašku do kouta a vyměním školní učebnice za knihy, kde svět je plný dobrodružství, napětí, kde dobro vítězí nad zlem, kde...někdy jsem byla tak nedočkavá, že jsem si už v autobuse představovala, jaké to bude, až si budu moci "zalézt" do své půlky pokoje a budu si číst. Moje nedočkavost neznala mezí a čím víc jsem se těšila a byla nedočkavá, tím častěji z mých plánů sešlo. Ať už mě o tu radost připravila taška v rukou babičky, která mě se slovy a lístečkem, co mám koupit, posílala na nákup, nebo sousedka, která přišla na návštěvu a já musela jak cvičená opička odpovídat na otázky: Tak co, nezlobí tě paní učitelka? Jestlipak jsi nepřinesla v žákovské pětku? A...taky jsem byla nedočkavá být co nejdřív velká, dospělá, samostatná...a čím víc jsem se těšila a byla nedočkává, tím častěji mě osud přibrzdil a změnil moje plány. Někdy jsem si svou nedočkavostí změnila plány sama. A když si na ta léta vzpomenu, vždycky se mi vybaví věta, kterou jsem slýchávla dost často: Dočkej času, jako husa klasu. Dneska už nejsem nedočkavá, naučila jsem se čekat a vím, že co má přijít, to přijde a nemá cenu běžet něčemu naproti, je lepší dočkat času...